Srpen 2009



Cestování - dopravní prostředky kterými hodláme jet a letět :D

10. srpna 2009 v 20:01
Tak tímhle pojedeme :D :

1) Mělo by být ale světle modrý a budou na něm barevný kolečka, kytičky, zvířátka a hobičky..
2) BMW (bohužel tu fotku sem někde uložila a nevím kde :( )
Tímhle poletíme :
1) Mojím vysněným dvouplošníkem, který je eště bohužel v hangáru :D


Jaroslav Seifert - Vějíř Boženy Němcové

10. srpna 2009 v 18:53 Poezie
1.

Je vetchý již a možná zetlí vbrzku
tak jako uschlý květ, ratolest vavřínu,
jen moci sklonit čelo do paprsků
a se tmou rozprávěti nad ním o stínu.

Snad zašumí z něj pyšné polonézy,
šum dvorných kroků v dálce - jenom neopusť
mne, přelude, pod kvetoucími bezy,
když odvíval jsi věrně vzdechy jejích úst.

Jde mrtvá k nám a všechny lásky její
čas znovu proměňuje ve vzácnější kov.
Co je nám láska v naší beznaději,
co pro nás sladšího je dneska na domov!

Je vetchý již a ten, který jej míjí,
už sotva postřehne její pláč v tkanině,
když jako pták po vroucí melodii
svá křídla svěsil dámě na klíně.

A bez hnutí. A jako v rezignaci
chvílemi pozvedla jej ruka uvadlá,
však otisk dlaně, která tolik ztrácí,
navěky zakletý je v hládi držadla.

Jsou větší touhy, něž je lidská láska
a než jsou ženské slzy v krajce vějíře.
Vždyť ruka, která stářím v kloubech praská,
roztančila se v strunách na lyře.

Je vetchý již, však kdysi ve svém tvaru
ukrýval šíji, úsměv, celou líc,
když tančíc mizela jsi do tančících párů,
mladistvím mužům lehce prchajíc.

Ach, šťastná doba písní, lásky, vznětu,
a jak je krotká pro srdíčka žen,
prach padá v čelo jako na paletu,
když obraz už je celý dokončen.

Ach, hořká doba, k vzpomínce se druží
jen úzkost, úzkost, že je člověk stár,
když vidělas, jak vzdalují se můži,
a vějíř byl, jako by spadl z már.



Je vetchý již, moaré vybledává,
utichl houslí zvuk a vůně vyvály.
Je přeludem, když se mi někdy zdává,
že krásně očí dvě se za ním usmály.

Však chtěl jsem přec, když stál jsem před Slavínem,
na desku zaklepat, zda dole uslyšíš.
Již přichází, je přikryt vlajky stínem,
zpěvák a tanečník, a ty tu krásná spíš.

Přineste hned ten vějíř a ať dá si
tři růže voňavé na atlasový šat.
ach, země má, pro opojivé krásy
Tvých májů kvetoucích je v hrobě těžko spát!

Je vetchý již a v žaluplných nocích
jej vidím ve světle a plný krůpějí.
Průsvitný jako kvítí o vánocích
zvedám je z ruky své a dávám do její.

A slza její je i slzou mojí.
z úsměvem jejím je i úsměv můj,
do noci dlouho chodím po pokoji
a říkám sobě stokrát: Pamatuj!

Ten vějíř, který vznesl políbení,
je pro mě něčím víc než pouhým vějířem,
snem hovoříme s tím co vlastně není -
a já se potkal dneska s jejím snem.





















2.

Těch bylo, kteří na dosah
spatřili smrt a v těžké chvíli
ruce jim sepjal náhlý strach,
ač nikdy dřív se nemodlili.
Pak do svých dlaní poukryli
své oči, tvář a horký dech -
ač nikdy dřív se nemodlili,
poklekli zbožně na schodech.

Těch bylo kteří pro svůj žal
volali mrtvou matku zpátky,
a když se stín jim neozval
a nespatřili tvář své matky,
šli nazpět z této křižovatky
a v horečce a vidinách
spatřili náhle tvář své matky,
jako když světlem víří prach.

Koho měl volat tento lid
na mezích líbezného kraje?
stín, který vrhá monolit,
mlčí a mlčí, neboť tma je,
sníh na orloji neroztaje,
hodina nezní, jenom strach
mlčí a mlčí, neboť tma je
a smrt již stojí na dosah.

Tma, jak když zhasne plamen svěc,
tma jako ve dne při zatmění,
tma, kterou zná jen umrlec,
tma, jež mu leží na rameni,
když hledí z hrobu ke kameni,
tma černá jako zobák vran,
jež usedají na rameni
nad zkrvácenou tkání ran.

V té tmě však hřměla jenom tma
hlasem, jež nelze říci slovy,
tma tmoucí a tma neznámá,
jež dolehla na naše krovy
jak tympán v uši Smetanovy,
tu neslyšels, však tíha tíh
dolehla tma na naše krovy,
na kterých právě ležel sníh.




Jako když světlem víří prach,
podoba zprvu bez podoby
vedla nás jako namarách
nejdříve zpátky mezi hroby,
kámen se pláčem neudrobí,
však pod zemí se ozval hlas,
jak by se rozzpívaly hroby
a jak by mluvil zimostráz.

Uzavírá se zvolna kruh,
a jak se jeho křivka úží,
jak z ciziny, jak dobrodruh,
jenž přivoněl si k rodné růži,
jde váhavě a pak se vzmuží,
a myslel při tom na matku,
do dlaně sevřel rodnou růži
a šeptá vroucně do plátků:

Z těchto obloh, které viděl jsem,
když poznával jsem cizí kraje,
ta, kterou nese tato zem,
nejsladší ze všech obloha je -
a když si matka s děckem hraje,
když pláče, když je samý smích,
nejsladší děcku obloha je
ta, kterou zří jí na očích.
























3.

A byla jednou. Dračí spár
má zaťat ve svém ňadru bílém,
krev prýští, spletí jejich čar
octli jsme se pod Radobýlem.
V kalíšku květně pozavilém
je rudá, rudá našich vín,
od hřbitova pod Radobýlem
chutnal vždy hořce rozmarýn.

Kdo v plétal snítky ve tvůj šat,
kdo trhal je pro štěstí tvoje,
aby ses mohla vyplakat,
když přioděli do závoje
to srdce plné nepokoje,
vibrující jak tětiva?
Do tváře jako do závoje
i láska vrásky vyšívá.

Byl jednou jeden. Dračí spár
měl zaťat na svém jasném čele,
krev prýští, spletí jejich čar
jsme šli a šli až k jedné cele
ze slz a zhaslých nadějí.

Když ve tmě hřměla jenom tma,
již žádné slovo nevypoví,
korunu ruka neznámá
-tu, již jsi dala Havlíčkovi-
jako by kladla v naše krovy,
jakoby v tichu žalostném
z trní jež dalas Havlíčkovi,
bodal nás osten za ostnem.

Však na rozhraní těchto chvil,
když rty už pláčem okoraly,
jakoby někdo promluvil
snad z oblak nebo katedrály,
a ústa, jež jsme líbávali,
ucítili jsme na čele,
snad z oblak nebo z katedrály,
kde hnízdí sny a andělé.







Kdo vinul stříbro těchto strun,
kdo tiskl prsty na hmatníku,
že jaro lehlo do korun
a listí jako vzdání díků
rozšumělo se v okamžiku,
a v nenadálém záchvěvu,
říkajíce si slova díků,
chtěli jsme se dát do zpěvu?

Hlas nejsladší mi náhle zněl,
jako když vítr z růží vane,
a já jsem dobře rozuměl
té melodii milované.
Hlas, který v sluchu věčně tane,
hlas, který dojat slyší syn,
hlas melodie milované,
vroucí jak hovor maminčin.

Z těch písní, které slyšel jsem,
když poznával jsem cizí kraje,
nejdražší jsou, jež naše zem
na ústech lidu rozehraje.
Když děcko zbožně poslouchá je,
jich slově, něhu, tklivý spád,
řeč na rtech matky rozehraje
tu nejkrásnější ze sonát.
























4.

Pískovec hloub uklove,
holubu vítr křídlo zlomí,
však z divotvorné harfy tvé
bije nám struna do svědomí,
tak jako výkřik ze Sodomy,
tak jako nářek z Gomory
struna nám bije do svědomí
své neúprosné navzdory.

Tak jako v snách jsem viděl mez,
tu čáru, která nerozdělí
kraj končící až u nebes,
na třezalce se chvěly včely
a ty mi dobře rozuměly.
Je můj, je můj a nesměšný
ten kraj, jejž obletují včely
nad vodami a kameny.

Olemovaný křivkou hor
jak stuhou rozevláté žuly,
a mrak se řítí nad prostor,
nad střechy vsí, nad plné úly,
a z jejich pláství voní kraj.

Když zazněl okov o řetěz
a řetěz zvonil na roubení,
vodu jsem v dlaních nepřenes,
než jsem se schýlil k políbení,
v krůpějích stekla po kamení,
vpila jí hlína země mé,
té země, s kterou v políbení
nakonec věrně splyneme.

Co dal jí osud do věna,
je mé, je mé, jsem z její hlíny,
je má, je má a nesněná,
s údělem rodné mateřtiny
i s hořkostí ukrytou v blíny,
a v horečce a vidinách
já slovem rodné mateřtiny
volal jsem ji, když přišel strachy.







A úzké věže starých měst
drnčely jako v terči šípy,
meč byl zlomen jak ratolest
urvaná větrem z kmene lípy
a krev, ta krev, jež lehce vzkypí,
se ssedala a do kory
té polámané staré lípy
psal někdo sírou z Gomory.

Tak vzdálená, však úsměvem
tak vždycky blízká pro naději,
jako bych zahlédl za oknem
ten vějíř, který ovíjejí
prsty té útlé ruky její.
To nebyl vějí,ř to byl led
a jeho květy ovíjejí
mou otázku i odpověď.

To nebyl vějíř, ledové
jen květy kreslí v okno zima,
však z divotvorné harfy tvé,
z té harfy,
která strach náš snímá,
mluví k nám země před očima -
a nehty z bílé perleti
nad nástrojem, jež strach náš snímá,
prudce sis vryla do pleti.























5.

Čas, který mlčky tančí na orloji
a velí ranám, by se zavřely,
zavřel už dávno vějíř v ruce tvojí
a lehkou patou přešel nad čely,

jež jako stopy na březnovém sněhu
rozplynuly se potom ve vánku,
a zmizevše v tom věčném koloběhu,
proměnily se v bílou sasanku.

Patinou věků lehce obestřeno
je všechno to, čeho se dotkl zmar,
jen vějíř zůstal a s ním tvoje jméno
a vůně, vůně dávných českých jar.

Když lehounce pod tíhou nožek včelích
květ rozkvetl a opadával zas,
když zaslechli jsme v pršce zrůžovělých
zazvonil jasně pružný dívčí vlas,

když v máji stál jsem, jenom tiše žasna,
uchvácen věčnou krásou krás,
když říkal jsem si: Země moje krásná,
ty jediná, jež zrodila jsi nás.

Když klesali jsme mlčky pod břemenem,
když pod nohy nám spadl loňský list,
my v poupěti tak úzce uzavřeném
jsme vlastní osud nedovedli číst.

Ten vějíř, který vznesl políbení,
je pro mne něčím víc než pouhým vějířem,
snem hovoříme s tím, co vlastně není -
a já se potkal dneska s jejím snem.

V komunikaci mezi mužem a ženou je zapotřebí pořádná dávka diplomacie

10. srpna 2009 v 18:48 | www.novinky.cz

V komunikaci mezi mužem a ženou je zapotřebí pořádná dávka diplomacie

Komunikace nás provází po celý náš život. O tom, že jiné formy komunikace využívají muži a jiné ženy, není pochyb. Dorozumět se pak vyžaduje určitou dávku umu a diplomacie.
Popovídat si o životě nebo jenom o tom, co přinesl den, porozumět jeden druhému, vést partnerský dialog nebo jednání na vysoké úrovni – k tomu všemu je zapotřebí dovednost komunikace.
Popovídat si o životě nebo jenom o tom, co přinesl den, porozumět jeden druhému, vést partnerský dialog nebo jednání na vysoké úrovni - k tomu všemu je zapotřebí dovednost komunikace.
čtvrtek 30. července 2009, 10:36
Mezilidská komunikace bezesporu byla, je a bude vždy otázkou vzájemného porozumění, ochoty domluvit se a schopnosti empatie. Není důležité pouze to, co chce jedinec sdělit, ale i způsob, jakým se svým okolím komunikuje.
Nedostatečná či neupřímná komunikace je často důvodem vzniku nejednoho problému. Možnou příčinou mohou být rozdíly v předávání či vnímání informací.
Ženy rády naznačují, volí komunikaci nepřímou, plnou narážek, jejíž význam však často není mužům zřejmý. Muži naopak upřednostňují přímou formulaci myšlenek či požadavků, stejně tak i jednoznačné, praktické a konkrétní odpovědi.

Povídání ke vztahu patří

Komunikace je ve vztahu ale velmi důležitá. Především u dlouhotrvajících. Popovídat si o životě nebo jenom o tom, co přinesl den, porozumět jeden druhému, vést partnerský dialog nebo jednání na vysoké úrovni - to vše ke vztahu patří.
Technická stránka komunikace se vyvíjí nezadržitelným tempem, mnohé vynálezy přijímáme se samozřejmostí, jiné vnímáme jako zásah do našeho soukromí. Jedno je však jisté - stále jsme to my, lidé, kdo jsou hlavními aktéry komunikačního procesu. A na nás záleží, jak si s komunikací poradíme.
/* <![CDATA[ */ addPopupImages("contentArticleBox"); /* ]]> */
Dana Sokolová, Novinky

Spánek

10. srpna 2009 v 18:45 | www.novinky.cz

Spánek - rutina, která skrývá mnohá tajemství

Člověk zhruba třetinu z celého života prospí. První spánek si užíváme už v době nitroděložního vývoje a bez rozdílu ho potřebujeme všichni. Přesto jde o oblast, která je stále zahalena mnoha tajemstvími a dodnes se přesně neví, k čemu všemu ho vlastně potřebujeme.
/* <![CDATA[ */ var gData = [ { alt : "Člověk usne za několik sekund až půl hodiny od ulehnutí.", description : "Člověk usne za několik sekund až půl hodiny od ulehnutí.", author : { author : "", authorUrl :"", source : "Profimedia", type : "dynamic", sourceUrl : "http://www.profimedia.cz" }, small : {url:""}, big : { url:"http://media.novinky.cz/800/178007-gallery1-9zvrj.jpg", width:800, height:450 } } ]; new SZN.GalleryMaker('singleTop','gallPicture',pictureConf,gData); /* ]]> */
Člověk usne za několik sekund až půl hodiny od ulehnutí.

I zvířata mají sny

Výzkumy ukazují, že i zvířata mají fáze spánku, během nichž sní. Snít umějí všichni savci a určité známky snění se vyskytují i u ptáků. Naopak plazi a ryby podle všeho snít nedokážou. "V roce 1957 byl objeven tzv. REM spánek u lidí, následně byl zjištěn i u zvířat. To, že se během REM spánku zdají sny i zvířatům, dokáže asi potvrdit každý majitel psa. Projevy snění u zvířat i u lidí jsou podobné, pes může hrabat, poštěkávat a rychle pohybuje očima pod víčky. Sny u zvířat podle všeho zobrazují to, co zvířata prožila během dne a ve volné přírodě a patrně napomáhají v uložení životně důležitých informací. Například o tom, kde je voda, kde je dostatek potravy a podobně. Jde o velmi podobný proces, jaký prožívají lidé," vysvětluje neuroložka Iva Příhodová.
Dnes 9:05
Nejjednodušším vysvětlením, proč člověk musí spát, je to, že spánek slouží k nabrání sil a regeneraci těla. Ale tak jednoduché to není.
"Spánek je velmi důležitý pro mozek. Je to stav, během nějž mozek odpočívá od své běžné činnosti a nepřijímá impulzy zvenčí. Dá se ale říci, že je to i doba, po kterou se v mozku třídí informace načerpané během dne. Nepotřebné se vypouštějí a důležité se ukládají. Kromě toho během spánku vznikají trvalejší paměťové stopy.
To znamená, že spánek je důležitou součástí učení. Pro organismus je důležité i to, že během spaní v těle dochází k mnoha fyzickým pochodům, které jsou pro život nezbytné. Například je vyplavován růstový hormon, prolaktin, melatonin a hormony, které řídí metabolismus a chuť k jídlu. Spánek má také velký význam pro imunitní systém," vysvětluje neuroložka Iva Příhodová ze Všeobecné Fakultní nemocnice na Karlově náměstí v Praze.

Spíme dřív, než se narodíme

Poprvé člověk usne ještě v době před narozením, tedy v nitroděložním životě. "Na základě výzkumů mapujících mozkovou činnost ještě nenarozených dětí se zjistilo, že v době po 28. týdnu těhotenství, tedy deset až dvanáct týdnů před narozením, je u plodu možné rozlišit období bdělosti a spánku. Dokonce se předpokládá, že se již v tomto období zdají sny." dodává neuroložka.
Výzkumy také ukázaly, že nejvíce snů se člověku zdá v novorozeneckém věku. "Na svět přicházíme zhruba s 50 procenty tzv. paradoxního spánku, jejž doprovázejí sny. V této době patrně spánek přispívá k vyzrání mozku a k upevnění motorických vzorců, tedy slouží k trénování pohybových dovedností.
Smíme dřív, než se narodíme.
//<![CDATA[ var data_178008 = [{ alt : "Smíme dřív, než se narodíme. ", description :"Smíme dřív, než se narodíme. ", author : { author : "", authorUrl :"", source : "Profimedia", type : "dynamic", sourceUrl : "http://www.profimedia.cz" }, small : {url:"http://media.novinky.cz/800/178008-top_foto2-2gpv5.jpg"}, big : { url:"http://media.novinky.cz/800/178008-original1-2gpv5.jpg", width:800, height:450 } }]; //]]>
Smíme dřív, než se narodíme.
V mozku se zkrátka opakuje to, co se človíček naučil během svého bdění. Po jednom roce života snění výrazně ubývá, v dospělosti nám pak zůstává pouze 25 procent spánku doprovázeného sny," dodává neuroložka.

Dětská nespavost jako reflex

Další zvláštností dětí jsou častá krátká spánková probuzení. "Během spaní se všichni na krátkou chvíli budíme. Dospělý člověk se takto budí 5-6krát za noc. Jde o lehká probuzení, která jsou na konci spánkového cyklu a my je neregistrujeme.
Tato krátká probuzení trvají v řádu desetin vteřin a mozek si během nich rychle zmapuje okolí. Děti mají ale tato probuzení mnohem četnější než dospělý člověk. Novorozenec se krátkým probuzením probudí třeba 10krát za noc. Rozdíl mezi probuzením dospělého a dítěte je v tom, že dítě se během krátkého probuzení dokáže velmi lehce plně probrat.
To se stává například u dětí, které maminky uspávají a naučí je určitým rituálům před usnutím. Když je dítě pravidelně uspáváno například za ztlumeného světla, houpání v náručí a tichém zpěvu, vypěstuje si na takové usínání podmíněný reflex.
Pokud se pak během noci probudí lehkým probuzením, jeho mozek zaznamená, že není vše tak, jak má být, a dítě se velmi snadno probudí do plné bdělosti. Aby usnulo, vyžaduje pak další tlumené světlo, houpání v náručí a tichý zpěv. Výsledkem je pak kolotoč, nevyspalé maminky a celou noc plačící dítě," vysvětluje neuroložka.

Puberta posune usínání

Nejkvalitnější spánek máme zhruba do nástupu puberty, kdy spíme kolem deseti hodin denně. Pak přijde období, kdy se potřeba spánku začne pomalu snižovat a kdy dospívající děti začnou chodit spát později než jejich rodiče.
"Velká část dospívajících se setká s tzv. syndromem zpožděné fáze spánku. Ten je zčásti způsoben tím, že je posunuto vylučování spánkového hormonu melatoninu, ale velkou roli hraje i životní styl v tomto věku - tendence ponocovat, ať už kvůli zábavě, nebo učení.
Syndrom zpožděného spánku znamená, že dospívající opravdu nemají potřebu jít si lehnout večer, ale doba usnutí se posune k půlnoci nebo až za půlnoc. To by samo o sobě nevadilo, potíž je ale v tom, že se tím posune celkový spánkový rytmus.
Ve spánku mozek zpracovává všechny informace
//<![CDATA[ var data_178006 = [{ alt : "Ve spánku mozek zpracovává všechny informace ", description :"Ve spánku mozek zpracovává všechny informace ", author : { author : "", authorUrl :"", source : "Profimedia", type : "dynamic", sourceUrl : "http://www.profimedia.cz" }, small : {url:"http://media.novinky.cz/800/178006-top_foto2-6p0kc.jpg"}, big : { url:"http://media.novinky.cz/800/178006-original1-6p0kc.jpg", width:800, height:450 } }]; //]]>
Ve spánku mozek zpracovává všechny informace
Tím vznikají potíže se vstáváním a trvalá denní únava. V tomto případě na tom jsou mnohem lépe jedinci, kteří mají geneticky nižší potřebu spánku," říká neuroložka. V dospělosti sníme až šestkrát za noc Dospělý člověk spí v průměru 7-8 hodin denně. Za tu dobu se mu zdají tři až šest snů.
"Každému zdravému člověku se zdají sny, problém je v tom, že si je po probuzení nepamatujeme. Nejvíce snů se nám zdá v tzv. REM spánku, který se nazývá také paradoxním spánkem. V této fázi spánku se nám zdají barevné a emočně hodně živé sny. Sny nevýrazné se pak mohou zdát v jakékoli části noci," vysvětluje neuroložka Iva Příhodová.
S přibývajícím věkem postupně ubývá hlubokého spánku a naopak přibývá spánku nejlehčího. "Znamená to, že spánek se postupně stává méně kvalitním. Starší lidé se často a lehce budí a kromě toho dochází i k problémům s načasováním spánku. Staří lidé noci probdí a naopak pospávají během dne. Jedním z důvodů je, že s věkem se mění vylučování spánkového hormonu, další důvodem je také často nedostatek denní aktivity," vysvětluje neuroložka.
Usínáme až šestkrát za noc.
//<![CDATA[ var data_178009 = [{ alt : "Usínáme až šestkrát za noc. ", description :"Usínáme až šestkrát za noc. ", author : { author : "", authorUrl :"", source : "Profimedia", type : "dynamic", sourceUrl : "http://www.profimedia.cz" }, small : {url:"http://media.novinky.cz/800/178009-top_foto2-y3q62.jpg"}, big : { url:"http://media.novinky.cz/800/178009-original1-y3q62.jpg", width:800, height:450 } }]; //]]>
Usínáme až šestkrát za noc.


Za noc až šestkrát usneme
Člověk spí ve spánkových cyklech, které se během noci 5-6krát opakují. V jejich průběhu dochází k usínání, snění a usínání. Každý cyklus trvá 90-120 minut.

1. fáze - usínání a lehký spánek

Zdravý člověk usne v rozmezí od několika sekund do půl hodiny. V této fázi jedinec vzdáleně vnímá své okolí sluchem a je snadno probuditelný.

2. fáze - hlubší povrchní spánek

Stále nejde o pravý hluboký spánek, ale spíš o přechod z povrchního do hlubokého.

3. fáze - hluboký spánek

Člověk začne hluboce dýchat a srdeční činnost se zpravidelní. Mozek vytváří v této fázi vysoké pomalé vlny, je to zřejmě období spánku, které nejvýrazněji umožňuje mozkovou regeneraci. Všechny tyto fáze jsou v NON REM spánku, ve kterých se nám zdají sny málo výrazné a my si je ráno nepamatujeme.

4. fáze - REM spánek

V něm dochází k rychlému pohybu očí pod víčky, srdce pracuje téměř stejně jako v bdělosti, svaly těla jsou uvolněné a člověk se nehýbe. Zdají se nám výrazné sny. Po této fázi cyklu přichází krátké probuzení v délce několika desetin vteřin. Člověk ho nevnímá.
Během tohoto probuzení si mozek jen ověří, že stále pracuje, a rychle získá nejdůležitější informace z okolí. Od začátku cyklu - tedy od usínání uběhlo 90-120 minut a přichází další cyklus a další fáze usínání. Po této fázi přichází ráno i skutečné probuzení. Ze spánku se člověk probudí během několika málo vteřin.

Spánek - sny

10. srpna 2009 v 18:44 | www.novinky.cz
/* <![CDATA[ */ var gData = [ { alt : "Každý sen má nějaký skrytý podtext.", description : "Každý sen má nějaký skrytý podtext.", author : { author : "", authorUrl :"", source : "Profimedia", type : "dynamic", sourceUrl : "http://www.profimedia.cz" }, small : {url:""}, big : { url:"http://media.novinky.cz/750/177507-gallery1-2ktgf.jpg", width:800, height:450 } } ]; new SZN.GalleryMaker('singleTop','gallPicture',pictureConf,gData); /* ]]> */
Každý sen má nějaký skrytý podtext, tvrdí psychoanalytik.

Co jsou sny?

Sny často vyvažují něco, čeho se nám v životě nedostává. Slečnám na dietě se může zdát o plné ledničce. Odkud se berou sny? Vůle a chtění jsou jen zlomkem toho, co se odehrává v naší psychice. Třeba zamilování, smutek nebo strach pouhou vůlí nezmůžeme. Zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud jako první upozornil na existenci nevědomí. To zahrnuje mnohem obsáhlejší a širší oblast, než je ta uvědomělá. Právě odtud k nám přicházejí sny. V nevědomí máme uloženy jednak základní pudy, tedy sexualitu a agresivitu, jednak vše, co si do něj "odložíme". Ať už je to nezasloužený výprask z dětství nebo nepříjemná hádka s partnerem. Tedy všechno, co vedlo k našemu psychickému poranění a co jsme nechtěli nebo nemohli vyřešit. Na to totiž rádi zapomínáme. Jenže problém nezmizí, ale pouze se přesune, vytěsní, je "zapomenut". S nevědomím pracuje psychoanalýza, která věnuje i nemalou pozornost výkladu snů.
pondělí 3. srpna 2009, 16:19

Kolik snů se může zdát za jednu noc?

Každou noc se nám zdá hned několik snů. Přicházejí v lehčí spánkové fázi zvané REM, kterou doprovázejí rychlé pohyby očí. Podle nejnovějších výzkumů trvá sen nejdéle dvacet minut. A může se zdát nejvýš třikrát čtyřikrát za noc. Pokud ráno máme pocit, že jsme prosnili celou noc, není to pravda. Mohla to být nanejvýš hodinka a půl.

Odpočineme si, když se nám zdají sny, nebo je to spíš vyčerpávající?

V našem organismu není nic bezúčelného, a tak i sny mají svůj význam. Z biologického hlediska zaručují kvalitní spánek a tím dostatek odpočinku pro organismus. Ve spánku mozek vykazuje aktivitu, která se projevuje právě sny. Ty mají opravdový význam také pro naši psychiku.
Jiří Kocourek
//<![CDATA[ var data_177442 = [{ alt : "Jiří Kocourek ", description :"Jiří Kocourek ", author : { author : "Milan Malíček", authorUrl :"", source : "Právo", type : "dynamic", sourceUrl : "http://www.pravo.cz" }, small : {url:"http://media.novinky.cz/744/177442-top_foto2-63ctm.jpg"}, big : { url:"http://media.novinky.cz/744/177442-original1-63ctm.jpg", width:800, height:450 } }]; //]]>
Jiří Kocourek
FOTO: Milan Malíček, Právo

Proč si sny většinou nepamatujeme?

Často se dotýkají něčeho, co vědět nechceme nebo se s tím nechceme konfrontovat. Jsme zaujatí všedními věcmi, prací, partnerským vztahem, rodinou. Máme málo prostoru pro introspekci. Klademe důraz na to, abychom ve vnějším světě uspěli. Chceme mít vše pod kontrolou. Proč si pak připouštět obsahy snů, zvláště ty nepříjemné? Nejsnáze zaznamenáme ty sny, které se nám zdají před probuzením.

Někdo dokonce tvrdí, že se mu nezdá vůbec nic.

Z mé praxe mám jinou zkušenost. Pokud si člověk dovolí na sebe pohlédnout, pak si sny uvědomí. Chce to jen připustit, že ne vše máme pod kontrolou. Že třeba některé věci či oblasti života nejsou v takovém stavu, v jakém si přejeme. Už připustit si existenci nějakého problému vyžaduje jisté úsilí. Ty problémy se nám pak mohou symbolicky zjevit právě ve snu.

Proč ve snech platí jiná logika než za bdělého stavu?

Jazyk snů je symbolický a je blízký pohádkám a mýtům, kde platí také trochu jiné zákony. Když se pohádkový Honza vydá do světa, symbolicky to znamená, že vystupujeme ze své bezprostřední reality a jdeme za poznáním.
Ve snu se to může projevit opuštěním rodného domu, dalekou cestou. Nebo jiný příklad: v období, kdy si hledáme partnera, se nám může zdát o těžkých úkolech, které plníme. Podobně jako pohádkový princ musel prošoupat železné boty či sníst olověné chleby, aby získal vytouženou princeznu. Jde o to, abychom si díky takovým snům uvědomili, že tohle téma je teď pro nás aktuální a významné.
Každou noc se nám zdá hned několik snů. Ty nejdelší trvají kolem dvaceti minut.
//<![CDATA[ var data_177443 = [{ alt : "Každou noc se nám zdá hned několik snů. Ty nejdelší trvají kolem dvaceti minut. ", description :"Každou noc se nám zdá hned několik snů. Ty nejdelší trvají kolem dvaceti minut. ", author : { author : "", authorUrl :"", source : "ČTK", type : "dynamic", sourceUrl : "http://www.ctk.cz" }, small : {url:"http://media.novinky.cz/744/177443-top_foto2-70lvr.jpg"}, big : { url:"http://media.novinky.cz/744/177443-original1-70lvr.jpg", width:315, height:177 } }]; //]]>
Každou noc se nám zdá hned několik snů. Ty nejdelší trvají kolem dvaceti minut.
FOTO: ČTK

Některé sny jsou ale zatraceně reálné!

Snový materiál si půjčujeme z naší každodenní reality. Jiný příklad: pokud navštívíme divadlo, může se nám v noci zcela reálně zdát, že jsme znovu v divadle, avšak v roli herce na scéně a hrajeme Hamleta. Hamletův problém s otčímem bude náš osobní, návštěvu divadla nám sen zinscenuje na základě reálného zážitku.

Dárek dostati, s nepříjemnostmi se potýkati, dočteme se kupříkladu ve snáři. Má takový výklad snu smysl?

Se snáři je to těžké, protože stejný sen znamená pro každého něco trochu jiného. Jistě, existují symboly do jisté míry univerzální, archetypální. Jenže stejně tak existují symboly individuální, které se vážou na prožitky konkrétního člověka.
Sen můžeme vyložit, to ano. Ale výklad snů by se vždy měl odvíjet od pocitů a asociací snícího. Neboť jen on může přijít na to, co jeho sen znamená. Pouze neví, že to ví. Proto odvěké snahy o výkladový slovník snů, o snové slabikáře, jsou vždy omezené.
Pes, bota či jakákoli jiná věc bude spojena u každého člověka vždy s trochu jinými souvislostmi. Nebo nahota: většinu z nás ve snu traumatizuje, pro bytostného exhibicionistu však bude trapnost postrádat.

Nahota uprostřed davu je dost častý sen. Co znamená?

Sny, kdy se ocitneme nazí nebo nedostatečně odění mezi lidmi, jsou podobné jako ty, ve kterých máme třeba před maturitní zkouškou a nic neumíme. Mohou vypovídat o pocitu trapnosti, studu, pokoření či nedostatečnosti.
Stejně tak sny, ve kterých máme nohy jakoby z olova nebo plaveme v želatině zase mohou znamenat snahu vyřešit nějakou reálnou situaci. Mohou svědčit o nedostatku akceschopnosti, který v daném období pociťujeme.

Nedostatky si často vědomě něčím kompenzujeme. Platí to i ve snu?

Ano. Sny často vyvažují něco, čeho se nám v životě nedostává. Slečnám na dietě se může zdát o tom, jak se plíží k plné ledničce. K čemu vedou sny pubertálních mladíků, jejichž sexualita se probouzí, je všeobecně známé. Zajímavé je, že například hluší lidé mívají pestrobarevné sny.

Mnoho lidí ve snu létá. Jaká je v tom symbolika?

Ano, v takových snech je obsažena velká míra symboliky. Reálně létat nemůžeme. Snové létání bývá většinou spojeno se slastí. Vyjdeme-li z Freuda, mají sny o létání souvislost s erekcí.

Proč s erekcí?

Protože to je jediná biologická reakce těla, která překonává zemskou gravitaci.

Proč se tedy takové sny zdají i ženám?

Musíme si uvědomit, že Freud sexualitu chápal mnohem šířeji, než se všeobecně pojímá dnes. Jako vše, co nás uspokojuje včetně jídla. Známá teze o ženské závisti týkající se penisu taky znamená více věcí. Totiž touhu po mužském světě, který symbolizuje samostatnost, akceschopnost, síla. Ženám, kterým se zdá o létání, může jít o naplnění právě těchto principů.

Odkud přilétají noční můry?

Noční můry či děsy říkáme snům obzvlášť úzkostným, děsivým a bolestivým. Po takovém snu se k ránu probudíme propoceni a s děsivým strachem. Nejčastěji se zdají dětem, není však výjimkou, že se objeví i v dospělosti. Stejně jako opakující se sny mají noční můry zesílený emoční dopad. Více buší na dveře vědomí.

Sny o létání odrážejí podle odborníků touhu po samostatnosti a nezávislosti.
//<![CDATA[ var data_177440 = [{ alt : "Sny o létání odrážejí podle odborníků touhu po samostatnosti a nezávislosti. ", description :"Sny o létání odrážejí podle odborníků touhu po samostatnosti a nezávislosti. ", author : { author : "", authorUrl :"", source : "Profimedia", type : "dynamic", sourceUrl : "http://www.profimedia.cz" }, small : {url:"http://media.novinky.cz/744/177440-top_foto2-r20ga.jpg"}, big : { url:"http://media.novinky.cz/744/177440-original1-r20ga.jpg", width:800, height:480 } }]; //]]>
Sny o létání odrážejí podle odborníků touhu po samostatnosti a nezávislosti.

Všimni si toho, registruj to, něco s tím dělej, říkají nám. Můžeme vyjít z toho, že to, co prožíváme znovu a znovu, se nám potom nezdá už tak děsivé jako na počátku. A tak můžeme ve snu zakoušet znovu to, co nás dříve zraňovalo a s čím jsme zápasili. Když si to ve snu znovu zkusíme a prožijeme, méně to pak bolí. Noční můra může mít pozitivní a očistný charakter. Vyvolá sice úzkost, ale podá i potřebnou informaci.

Existují i sny věštecké?

Zřídka. Zdají se opravdu jen těm málo lidem, kteří jsou nadáni skutečnými léčitelskými schopnostmi. Avšak většina snů, které jsou vydávány za věštecké, má původ v podprahově zaznamenané informaci, která se pak ve snu vyjeví.

Má smysl o snech přemýšlet?

Určitě ano. Mnoho vědeckých objevů se zjevilo právě ve snu, kdy se snícímu propojilo mnoho informací v kýžený výsledek. Příkladem je dobře známá Mendělejevova periodická tabulka prvků, která se jejímu objeviteli zjevila v podobě šuplíků v dřevěné skříňce.
Někteří lidé si sny zapisují. I to je dobrá metoda. Někdy však ze snu zbudou jen nesmyslná slova, která pro snový prožitek nestačí. Vždyť v nich vládne jiná logika! Můžeme v nich být více lidmi naráz, dokonce mužem i ženou zároveň. Proto je možná jednodušší si sny namalovat. Po nějakém čase nám možná dojde, co nám sen přišel sdělit.
/* <![CDATA[ */ addPopupImages("contentArticleBox"); /* ]]> */
Lucie Jandová, Právo